(35) Svět v otázkách.
11. února 2012 v 12:59 | Idealist
|
Vysokoškolské...
Každá dlouhá cesta zasluhuje spousty překážek, které naruší rovnováhu jistého ideálu. Na jednu stranu bych se chtěla vrátit zpátky do dětských let k okamžiku s nakresleným plánkem s ústředním jménem Život, a zastavit se ve chvíli, kdy tento plánek začal scházet z cesty...
..."Tam" není lepší než "tady". Jakmile se vaše "tam" stane "tady",
...jednoduše najdete jiné "tam", které bude lepší než "tady".
.........................................................................Chérie Carter-Scott
Tento leč prostoduchý citát, tak vyjadřuje úplně vše. Problém tkví v tom, že člověk se snaží pachtit za ,,velkou budoucností" plnou velkých skutků a objevů. Usilovně utíkajíc do neznáma polapen vidinou perfektního života zapomíná na nejzákladnější předpoklad lidského štěstí - na ty druhé. Ale jednou se pak člověk zastaví, a začne jeho myslí bloudit životně-důležitá otázka významu těch cizích.
Na cestě životem potkáme velké množství cizích lidí. Ano, říkám cizích lidí, jelikož nazačátku pro nás byl každý cizí. Následně záleželo čistě na praktickém poznání toho druhého a hloubce tohoto jevu. Někteří cizí jsou pro nás cizí dodnes, ale poté jsou tu ti, kteří se určitým způsobem zapsali do naší paměti a stali se její nedílkou součástí. Jsou to pro nás ti významní druzí. Jejich existenci působení v našem životě bereme někdy možná jako samozřejmost, ale když se pak postupně intenzita jejich působení v našem okolí zmenšuje, tak my teprve nyní začínáme naplno poznávat, jak jsou pro nás důležití.
Přecházíme z jedné životní etapy do druhé. V každé etapě poznáme odlišné cizí. A začínáme si plně uvědomovat, že už nechceme utíkat z Marsu na Venuši, ale že chceme být s těmi, kteří nám přirostli k sdci, žít s nimi na Marsu, a zažívat s nimi spousty nových dobrodružství na cestě za poznáním planety.
...jednoduše najdete jiné "tam", které bude lepší než "tady".
.........................................................................Chérie Carter-Scott
Tento leč prostoduchý citát, tak vyjadřuje úplně vše. Problém tkví v tom, že člověk se snaží pachtit za ,,velkou budoucností" plnou velkých skutků a objevů. Usilovně utíkajíc do neznáma polapen vidinou perfektního života zapomíná na nejzákladnější předpoklad lidského štěstí - na ty druhé. Ale jednou se pak člověk zastaví, a začne jeho myslí bloudit životně-důležitá otázka významu těch cizích.
Na cestě životem potkáme velké množství cizích lidí. Ano, říkám cizích lidí, jelikož nazačátku pro nás byl každý cizí. Následně záleželo čistě na praktickém poznání toho druhého a hloubce tohoto jevu. Někteří cizí jsou pro nás cizí dodnes, ale poté jsou tu ti, kteří se určitým způsobem zapsali do naší paměti a stali se její nedílkou součástí. Jsou to pro nás ti významní druzí. Jejich existenci působení v našem životě bereme někdy možná jako samozřejmost, ale když se pak postupně intenzita jejich působení v našem okolí zmenšuje, tak my teprve nyní začínáme naplno poznávat, jak jsou pro nás důležití.
Přecházíme z jedné životní etapy do druhé. V každé etapě poznáme odlišné cizí. A začínáme si plně uvědomovat, že už nechceme utíkat z Marsu na Venuši, ale že chceme být s těmi, kteří nám přirostli k sdci, žít s nimi na Marsu, a zažívat s nimi spousty nových dobrodružství na cestě za poznáním planety.
A tak jsem si konečně uvědomila, že nezáleží na tom, KDE jste, ale S KÝM tam jste. Člověk může sám obejít půlku zeměkoule, ale na tento prostinký fakt nikdy nepřijít - mně k tomu stačilo 70 km odloučení od domova, půlroční vysokoškolský život v Praze a pocit stýskání po lidech, kteří byli v dřívějších dobách mému srdci nejblíže.
Idealist.
